V říjnu podzim přichází,

déšť nám kazí počasí.

Vítr pod čepice fouká,

kouř už z komínů se souká,

listí padá, barví zem,

zima je už za kopcem.

Ani se mi nechce ven,

už aby byl jarní den:o).

Tak si tak pamatuji, že jsem se ještě před odjezdem do Kanady rozhodovala, zda pojedeme na dovolenou na Jamajku nebo na Kubu. Takový karibik nevypadá vůbec špatně, což? Nyní se tam teploty pohybují kolem 25 stupňů.
Nakonec jsme si řekli, že nejsme žádné "béčka" a povalíme si to pěkně do místních hor "Rockie Mountains "na pořádný výšlap.
Z práce jsem od kolegů dostala všechno vybavení od spacáků, karimatek, nádobíčka až po stan. Den před odjezdem jsme jeli vyzvendout naše autíčko. Dostali jsme Pontiaca, ale už teď si nevzpomínám na typ, hm... . Hlavně, že to mělo CD přehrávač :o)). Nastala sobota"den odjezdu" a proto nastaly těžké přípravy. Balení, vypalování pořádných pecek na cedla, chystání svačinky a vyzvednutí Páji po noční šichtě od 3am - 11:30am:o((. Během 2 hodinek jsme se vykodrcali z Vancouveru a plnou parou si to v lijáku míříme do prvního stanoviště. "Pajo, tak to rozjedeme, pusť tam pořádné skáčko!". "Ono to, Pájo, nefunguje". Problém byl v tom, že jsem vše vypálila na RW cedla. Tak mi zbylo jedno jediné originální cédo, které jsme pak poslouchali dokola deset dní, jelikož v horách rádiové spojení naším přítelem nebylo. Teda až na jednu stanici 93.10 "vyprávění poezie a opera".

Zde je náš plánek cesty, který vznikal a měnil se z hodiny na hodinu:o).

Náš první cíl byl horké přírodní prameny kdesi daleko v horách... No a skončili jsme asi 5 kiláků od US hranice, v autě a taky v nejsušším místě Kanady - V Ossoyoské poušti. Vypadalo to tam docela zajímavě. Vlastně jen suchá krajina, bodláky, vyprahlá zem a taky vinice, sady a spousta zeleniny. A protože byl právě Wine Festival (česky vinobraní), tak jsme se museli zastavit na ochutnávku místního moku. Teda jen dva z nás, protože řidič sice smí mít něco v krvi, ale je to jen 0,005%. No a pak už jsme se vydali za vidinou horkých pramenů do Banffu (nějak jsme se u toho vína zdrželi a tak jsme lesní koupání museli vynechat). Prohnali jsme se dvěma národními parky, kolem mnoha zasněžených hor a pod tlustým příkrovem mraků a pomalu nám docházelo, že z našeho plánu spát ve stanu asi nic nebude. A tak jsme dalších několik dnů strávili postupně v hostelech, motelech (stejně drahé), lesních boudách a u místních doma.

Bikers friendly city

jo jo Vancouver je opravdu přátelské město pro kolisty. Kolem celého pobřeží vede stezka pro cyklisty (taky pro ty co rádi jezdí na bruslích nebo jen běhají, oddělené samozřejmě). Taky komplet po celém městě vedou stezky, vždy hned vedle hlavní komunikace vede jedna zklidněná pro kola. Na některých hlavních tepnách je přímo vyhrazený pruh pro kola, vč. pruhů odbočovacích, takže občas jsou dva pruhy pro cyklisty vedle sebe.
Na křižovatkách mají cyklisti vlastní tlačítko na přivolání zelené (jako občas někde u nás chodci). A co se týče MHD ... do SkyTrainu a na SeaBus samozřejmě kola můžou a co se týče busů tak většina má vpředu tzv. bike rack, neboli držák. Prostě na zastávce se sundá držák, kolo se naloží, zafixuje a jede se, řidič ho hlídá, aby nevypadlo nebo ho někdo neukradl.


Což není nic neobvyklého, proto je třeba mít fakt dobrý zámek, teda spíš řetěz. Jo a už jsme se zmínil, že mám nové kolo?

Grouse Mountains

Pája v pondělí v práci řekla, že už ji to tam neba, tak jsme jeli na výlet, vyrazili jsme do místních hor. Místních znamená, že cesta tam trvá asi 50 minut z našeho domova a to se musí 4x přestupovat (bus, Skytrine, Seabus a zase bus). Ale je to fakt, co by kamenem dohodil. Tak jsme se tedy vydali do North Vancouveru do kopců, jejichž jméno by se taky dalo přeložit jako tetřeví hory, nebo taky hory remcalů.

Ten druhý název je myslím výstižnější (páč tetřeva jsme neslyšeli ani jednoho, natož viděli). Nahoru se lze dostat dvojí cestou, buďto gondolou - lanovkou za 30$, nebo pěkně po svojích. Vzhledem k tomu že prakticky začínáte na nule u moře a končíte na cca 1250 mnm, tak je to celkem slušný výlet. Celkově se překonává 853m (2,800 feet) převýšení na 2,9 km trasy (ten zbytek vystoupá bus). Lze si zvolit ze dvou treků, jeden horší a kratší - Grouse Grind a ten druhý jsme si nezvolili :-) průměrná doba na zdolání je něco málo přes 1,5 hoďky, nám to trvalo něco pod dvě hoďky. Tuhle trasu taky používají hokejisti Cancucks ke svému tréninku.Trasa je kompletně oschoďovnaná, tzn. že celou tu vejšku stoupáte po schodech. Zdatný běžec to prý zvládne za 45 minut (rekord je 26:26 pro muže a 32:54 pro ženu).
Nahoře je dost slušný výhled za tu dřinu, až na ty turisty co se nechají vyvézt lanovkou, aby si nahoře dali hambáč... taky je tam nějaká šou, spousta obrovských dřevěných soch (mě dostala socha basketbalisty a hokejisty???, občas se tu někam ztrácí normální vkus), a taky je tam Habitat pro mědvědy, tak jsme konečně viděli Black Bears a taky jednoho Grizzlyho (ten se ale schoválval).
No a zpáteční cesta dolů už za pouhých 5$. Dole jsme si ještě užili západ slunce a hurá dom.
Pár odkazů Grouse Mountain, Mountain Encyclopedia, VancouverAttractions.

Lodička den první

Tak tenhle víkend byl v Kanadě poslední prodloužený víkend (v pondělí je Labour day, tzn. volno). Představte si to asi tak... Celý týden makáte... hmm vstáváte třeba ve 3 ráno, protože jouda honkongskej si vzal dovolenou, jste celkem sedřený... Pak musíte lhát svému druhému zaměstnavateli, protože by vám jinak volno nedal. No ale nakonec teda jako volno máte... Na celý tři dny, budete vděčni za cokoliv co bude jen trochu relax. Páji kolega z práce nás pozval, že teda jako pojedeme kempovat. Ok, čekali jsme bandu menožnejch američanů, opilost v množství větším než malém... hmmm, nekonalo se (teda ta banda nemožnejch lidí, btw. amíky tu taky nemaj rádi).

V sobotu jdu rovnou z práce po osmi hodinách nočky rovnou na SkyTrain a jedeme na konečnou, kde nás má Ron čekat. Ron dorazí ještě s jedním kámošem, kterého nazývá Lejno (to co to znamená v češtině mu oznámíme asi v polovině pobytu a až do konce je to jeho nejoblíbenější slovo, samozřejmě s tím seznámí všechny kolem, vč. matky a neznámých lidí v restauraci). Tak teda vyrážíme směr - jezero.

Dorážíme do kempu v Harrison Hot Springs, je plný, to znamená, že každý má asi 10m2 pro sebe, a stan, a auto, a karavan, a druhý stan a stůl a další blbosti, ale co je to příroda;)
Vyrážíme na lodičku, vlastně nevíme kam jedeme. Dorážíme do přístavu, z lodičky se vyklube celkem zánovní motorový člun s hodně slušným audio systémem. Vyrážíme na vodu :-) mazec.Jo zapomněl jsem se zmínit, máme s sebou asi 30 piv... a v průběhu víkendu ještě dalších 50 koupíme, nemluvě o flašce Bechera a Smirnoffa. Veselý víkend může začít. Ještě nabrat benzín a vyčůrat.

Projeli jsme se fakt celkem slušně. No a taky trochu zasportovali. Teda já wakeboarding spíš jen vyzkoušel , voda ledově studená, jak říkaj lidovci, třikrát a dost...
no a pak nám došla baterka ve foťáku... (naštěstí Ron měl svůj ;) takže další pokračování až budeme mít fotky od něj. Kliknutím na fotky se dostanete do fotoalba.

Elements of Life

Pokud Vám tento nadpis vůbec nic neříká, tak asi nepatříte mezi fanoušky DJ TIESTA jako já:-)))).
Proto mi nemohlo ani uniknout to, že další zastávka jeho turné bude i ve Vancouveru v hokejové hale Generals Motors. Takovou akcičku jsem si však mohla dovolit jen za bráškových dotací:-)))). A taky mu za to mooc děkuji.

Konečně jsem mohla pořádně zatrsat. Celá show začala v deset hodin, kdy po místním Dj nastoupil onen žádaný DJ Tiesto. Hned ze začátku to rozpálil songy ze svého nového alba. Já s Pájou jsme to po třech pivkách taky roztančili:-).Po hodině jsem však zjistila, že nejde o Tiesto in concert, což znamená obrovská show, kdy Tiesto hraje celou noc a má s sebou spoustu hostů.
V jednu hodinu ráno to zabalil, což mě hodně zklamalo. Těšila jsem se opravdu na pořádný "nářez".

Každopádně zahrál výborně.

Outrigger Canoe

Albert byl v sobotu na závodech... hm pak se vrátil a na dveřích lednice jsme měli vzkaz:
No a ten šťastný den nadešel dnes :-) a tak jsme se vydali na lodičky. Já rovnou z práce, Pája mi zapomněla vzít trencle, takže jsem musel použít kalhoty. No a vypadalo to asi takhle:Pak už jen trocha tréninku na suchu a mohli jsme vyrazit na moře. Outrigger canoe je totiž něco jako mořský kajak s plovákem. Prostě kajak na moře, od normálního se liší vyvažovacím plovákem, to aby vás vlny nepřevrhly. Má několik variant - pro jednoho (OC-1), pro dva (OC-2) a pro šest (OC-6). My jedeme tím pro šest lidí a je to mazec. Zpočátku trošku trvá než se zkoordinujeme, ale po chvilce už jedeme pěkně sehraně... vždycky 12x do vody, pak jeden zahlásí něco jako "Hut" to znamená dojet tempo a následující udělat jen na půl "go" přehodit na druhou stranu, dokončit tempo a začít znova. Uhání to pěkně rychle.

Další fotky jako vždy na FOTOALBU.

Whistler

Tak jsme si konečně po 14 dnech práce v kuse vzali jeden den volna, koupili lístky na bus a vyrazili do hor do městečka jménem Whistler asi 100km od Vancouveru.

Slyšeli jste někdy jméno městečka Whistler? asi ne, ale za dva roky ho bude znát celá planeta. Jedná se totiž o dějiště příští zimní olympiády v roce 2010. Kam se hrabou čínani s hotovými olympijskými středisky rok před olympiádou, Vancouver už je má hotové teď. Zbývá jen dodělat několik sportovišť. A taky dálnici vedoucí z Vancouveru do Whistleru. Teď se jede jen po normální silnici, která je ještě na mnoha místech přerušovaná staveništěm.

V létě je Whistler poměrně rušné turisitcké středisko s několika lanovakami v provozu, takže se můžete (musíte) nechat vyvézt nahoru gondolou. Píšu musíte protože asi do poloviny kopce je lanovka určena pro bikery. Fakt mazec ! Spousta chlapíků v helmách a nadupaných dvoukolácích a ženou se dolů z kopce jako blázni, mělo by se jednat o jedno z největších středisek v severní americe. Něco málo více zde. Jo a celkem solidnní videa na Roam Whistler a tady Cedric Garcia. Enjoy!

Lanovkou se dá vyjet za poměrně nehorázné peníze až na vrchol (2180 m.n.m) a odtud podniknout pár super výšlapů, no spíš procházek, my jsme si dali tu nejdelší (asi 10 km) a dalo se to zvládnout za cca 3-4 hoďky. Ty výhledy za to stály ;)

Jo a jedna zajímavost na závěr, středisko Whistler jsou vlastně dva velké kopce se spoustou sjezdovek, když jste na jednom nemůžete být na druhém - logicky. Na konci roku 2008 to ale již nebude tak úplně pravda. Kanaďani tu staví největší visutou lanovku na světě, v nejvyšším bodě má být 415m vysoko a délka lana má být 4,4km, podepřená bude jen třemy sloupy na koncích. Mazec. Přidávám nějáké fotečky nebo více info přímo na oficiálních stránkách Peak to Peak Gondola (jsou tam i pěkný videa jak to bude vypadat).

Další fotky ZDE ve FOTOALBU.

Boulder Cup 2007

Mela jsem asi velikanske stesti, ze jsem se mohla v praci zucastnit akce jmenem "Boulder Cup". Zprvu jsem absolutne nechapala, co se tim vlastne mysli. Vedela jsem vsak, ze se pujde hrat golf:o))). Dostala jsem veskere instrukce, jak se pripravit na slusnou davku alkoholu a spoustu srandy.

Byla jsem vylosovana do teamu se svoji sefovou " Andrea", dale Kathy a Lorenc. Nastalo 6pm a pro nas team prijel jeden z hlavnim brokeru "agentu" v pekne naslapanem BMW. Spolecensky oblecen nas usadil do jeho auticka. Pomalu jsem zacala chapat o co jde. Cela vec spociva v tom, ze vsechny zeny z cushmanu se uz nemohly dale divat nato, jak vsichni brokeri chodi skoro kazdy tyden s klienty na golf. Proto si vyhradily jeden den v roce, kdy firma zaplati veskere vydaje za golf, alhokohol, jidlo a finalni ceny. K tomu si vsechny teamy voli sveho tzv."battlera". Jsou to mistni brokeri, kteri se musi cely den starat o komfort techto dam:o))), pocinaje nosit neustale alkohol, radit jak se drzi golfova hul, atd...Popravde lehce se na to zvyka:o))).

Cela akce se dost povedla, uzila jsem si vazne srandu, hlavne kdyz jsem se snazila strefit do micku a 5x minula. Myslim, ze nikdo uz nedoufal, ze se strefim:o)))). Jako cenu jsem na zaver dostala "rockie of the gulf cup" = zacatecnik:o((.