V říjnu podzim přichází,

déšť nám kazí počasí.

Vítr pod čepice fouká,

kouř už z komínů se souká,

listí padá, barví zem,

zima je už za kopcem.

Ani se mi nechce ven,

už aby byl jarní den:o).

Tak si tak pamatuji, že jsem se ještě před odjezdem do Kanady rozhodovala, zda pojedeme na dovolenou na Jamajku nebo na Kubu. Takový karibik nevypadá vůbec špatně, což? Nyní se tam teploty pohybují kolem 25 stupňů.
Nakonec jsme si řekli, že nejsme žádné "béčka" a povalíme si to pěkně do místních hor "Rockie Mountains "na pořádný výšlap.
Z práce jsem od kolegů dostala všechno vybavení od spacáků, karimatek, nádobíčka až po stan. Den před odjezdem jsme jeli vyzvendout naše autíčko. Dostali jsme Pontiaca, ale už teď si nevzpomínám na typ, hm... . Hlavně, že to mělo CD přehrávač :o)). Nastala sobota"den odjezdu" a proto nastaly těžké přípravy. Balení, vypalování pořádných pecek na cedla, chystání svačinky a vyzvednutí Páji po noční šichtě od 3am - 11:30am:o((. Během 2 hodinek jsme se vykodrcali z Vancouveru a plnou parou si to v lijáku míříme do prvního stanoviště. "Pajo, tak to rozjedeme, pusť tam pořádné skáčko!". "Ono to, Pájo, nefunguje". Problém byl v tom, že jsem vše vypálila na RW cedla. Tak mi zbylo jedno jediné originální cédo, které jsme pak poslouchali dokola deset dní, jelikož v horách rádiové spojení naším přítelem nebylo. Teda až na jednu stanici 93.10 "vyprávění poezie a opera".

Zde je náš plánek cesty, který vznikal a měnil se z hodiny na hodinu:o).

Náš první cíl byl horké přírodní prameny kdesi daleko v horách... No a skončili jsme asi 5 kiláků od US hranice, v autě a taky v nejsušším místě Kanady - V Ossoyoské poušti. Vypadalo to tam docela zajímavě. Vlastně jen suchá krajina, bodláky, vyprahlá zem a taky vinice, sady a spousta zeleniny. A protože byl právě Wine Festival (česky vinobraní), tak jsme se museli zastavit na ochutnávku místního moku. Teda jen dva z nás, protože řidič sice smí mít něco v krvi, ale je to jen 0,005%. No a pak už jsme se vydali za vidinou horkých pramenů do Banffu (nějak jsme se u toho vína zdrželi a tak jsme lesní koupání museli vynechat). Prohnali jsme se dvěma národními parky, kolem mnoha zasněžených hor a pod tlustým příkrovem mraků a pomalu nám docházelo, že z našeho plánu spát ve stanu asi nic nebude. A tak jsme dalších několik dnů strávili postupně v hostelech, motelech (stejně drahé), lesních boudách a u místních doma.