Pre dovča

Tak zítra vyrážíme na dovolenou :-) chichi sladkých 10 dní v Canadian Rockies. Včera přiletěl Slávek (kolega od Paji z práce z Prahy), nastal trošku informační šum, takže jsem na něj dvě hoďky čekal na letišti, naštěstí jsem objevil ve svém PDÁčku pěkné čtení - freudovský psychoanalytický rozbor sovětského díla Mrazík, co se tady člověk nedozví... Naše sestava je tedy už kompletní. Dnes jdeme půjčit auto a taky udělat nějáký menší nákup do nějakého většího obchoďáku. S autem je tady vůbec zajímavé pořízení. Samotné půjčení auta je obyčejně jen třetina ceny, další třetina je pojištění a poslední třetina (v našem případě) je poplatek za řidiče pod 25 let (což jsem já). Naštěstí se nám povedlo sehnat půjčovnu, která je sice dražší, ale neúčtuje si zmíněný poplatek. Ale je hroooozně daleko (hoďku cesty z centra).

Na normální půjčení se dá vyhledávat mezi ostatníma půjčovnama zde: Booking Buddy.

Bikers friendly city

jo jo Vancouver je opravdu přátelské město pro kolisty. Kolem celého pobřeží vede stezka pro cyklisty (taky pro ty co rádi jezdí na bruslích nebo jen běhají, oddělené samozřejmě). Taky komplet po celém městě vedou stezky, vždy hned vedle hlavní komunikace vede jedna zklidněná pro kola. Na některých hlavních tepnách je přímo vyhrazený pruh pro kola, vč. pruhů odbočovacích, takže občas jsou dva pruhy pro cyklisty vedle sebe.
Na křižovatkách mají cyklisti vlastní tlačítko na přivolání zelené (jako občas někde u nás chodci). A co se týče MHD ... do SkyTrainu a na SeaBus samozřejmě kola můžou a co se týče busů tak většina má vpředu tzv. bike rack, neboli držák. Prostě na zastávce se sundá držák, kolo se naloží, zafixuje a jede se, řidič ho hlídá, aby nevypadlo nebo ho někdo neukradl.


Což není nic neobvyklého, proto je třeba mít fakt dobrý zámek, teda spíš řetěz. Jo a už jsme se zmínil, že mám nové kolo?

Lodička den druhý

Dodatečně přinášíme něco málo z lodičkového víkendu. Večer dne prvního byl veselý, jak je možno vidět z fotek ve fotolabu, druhý taktéž, ale byli jsme všichni už hrozně unaveni.
Druhý den jsme vyrazili na snídani a pak znovu na lodičku, tentokrát jsme jeli dál do zátoky jednoho ostrova. Tam jsme skryti před vlnami mohli vyzkoušet "boarding", je to taková nafukovací věc, celkem bytelná, která se přiváže lanem ke člunu, člověk nastoupí a drží se dokud mu stačí síly... možná to z fotek ani z videa nevypadá, ale dá to fakt zabrat a hazí to opravdu slušně.Leino si ještě dal wakeboarding, ale tentokrát bez bot které by ho držely na prkně, jen prkno a on, celkem frajer.
Celkově ten víkend byl super, užili jsme si srandu a hlavně první pořádný odpočinek a navíc v tak nádherné přírodě, ááááách. Howg.

City Center

Dnes jsem mela prilezitost videt nove postavenou budovu, ktera byla vyhlasena za nejlepsi stavbu roku v cele British Columbii. Jelikoz jsem navsteva, tak jsem dostala volny vstup na predstaveni teto budovy. Jako asi na kazde takove akci, nejvyssi agenti se trosku opili a nechali se obletovat mistnim personalem. Mela jsem taky mimo jine moznost videt nejvyznamnejsiho agenta, ktery tuto budovu pronajima. Myslim, ze tento typek ma na zbytek zivota postarano. Budova byla postavena za slusnych 12 milionu kanadskych dolacku :o))).

No a tady mame mistni smetanku na strese luxusni stavby:o))).

Jako doma . . .

V pondělí večer u nás propukla hostina, neboť jsme si po 2,5 měsících mohli dovolit pořádnou flákotu kuřecích řízků. A tak to u nás vypadalo. Nejšťastnější z toho byl Albert, který si ihned všechno musel fotograficky zdokumentovat:o). Přípravy taky probíhaly velice zajímavě, neboť jsem nenašla kladívko na naklepání masa, tak jsem hold musela použít normální kladívko :o(.No nic, tak na další porci si zase počkáme až asi na místní díkuvzdání.

Grouse Mountains

Pája v pondělí v práci řekla, že už ji to tam neba, tak jsme jeli na výlet, vyrazili jsme do místních hor. Místních znamená, že cesta tam trvá asi 50 minut z našeho domova a to se musí 4x přestupovat (bus, Skytrine, Seabus a zase bus). Ale je to fakt, co by kamenem dohodil. Tak jsme se tedy vydali do North Vancouveru do kopců, jejichž jméno by se taky dalo přeložit jako tetřeví hory, nebo taky hory remcalů.

Ten druhý název je myslím výstižnější (páč tetřeva jsme neslyšeli ani jednoho, natož viděli). Nahoru se lze dostat dvojí cestou, buďto gondolou - lanovkou za 30$, nebo pěkně po svojích. Vzhledem k tomu že prakticky začínáte na nule u moře a končíte na cca 1250 mnm, tak je to celkem slušný výlet. Celkově se překonává 853m (2,800 feet) převýšení na 2,9 km trasy (ten zbytek vystoupá bus). Lze si zvolit ze dvou treků, jeden horší a kratší - Grouse Grind a ten druhý jsme si nezvolili :-) průměrná doba na zdolání je něco málo přes 1,5 hoďky, nám to trvalo něco pod dvě hoďky. Tuhle trasu taky používají hokejisti Cancucks ke svému tréninku.Trasa je kompletně oschoďovnaná, tzn. že celou tu vejšku stoupáte po schodech. Zdatný běžec to prý zvládne za 45 minut (rekord je 26:26 pro muže a 32:54 pro ženu).
Nahoře je dost slušný výhled za tu dřinu, až na ty turisty co se nechají vyvézt lanovkou, aby si nahoře dali hambáč... taky je tam nějaká šou, spousta obrovských dřevěných soch (mě dostala socha basketbalisty a hokejisty???, občas se tu někam ztrácí normální vkus), a taky je tam Habitat pro mědvědy, tak jsme konečně viděli Black Bears a taky jednoho Grizzlyho (ten se ale schoválval).
No a zpáteční cesta dolů už za pouhých 5$. Dole jsme si ještě užili západ slunce a hurá dom.
Pár odkazů Grouse Mountain, Mountain Encyclopedia, VancouverAttractions.

Tak jsem vyhrál lístky na hokej

Prvně v životě, jen tak jsem vyplnil nějaký dotazníček na netu a za pár dní mi volali z místního rádia, že si mám přijít pro lískty. Bohužel Pája musela otročit v kavárně, tak jsem pozval jednoho týpka z hotelu. Albert šel taky s bráchou, ale oni si museli lístky koupit za 40$. Jednalo se o utkání Super Series, to je taková exhibice mezi výběrem Kanady a Ruska do 19 let. Podle mě to slouží k tomu, aby se hráči mohli ukázat před scoutama z NHL. V neděli odpo nastal ten kýžený okamžik, Leo měl dorazit později, protože byl ještě v práci. Atmosféra na zápase byla slušná, každý vyfasoval od sponzora malou hlásnou troubu, takže mohl křičet ještě víc. Co mě překvapilo, že dost lidí (vč. nás) přišlo pozdě a taky že pořád chodí někam pro popcorn a pro kolu a pro tyčinky a tak... pořád! během zápasu, po něm, před ním.

Hra samotná byla ze začátku docela nudná, nevím proč ale přišlo mi, že hrají jak nějaký náš okresní přebor. V půlce zápasu konečně padl první gól a pak už to šlo docela rychle. Rusové hráli dobře, ale od mnohem těžších Kanaďanů dostávali nakládačku, až to ke konci nevydrželi a celkem slušně se poprali ;), myslím že jsem podobnou bitku ještě neviděl, chvilkama se prali i s rozhodčíma, no trvalo to asi 10 minut a dalších 15 než to rozsoudili. Byl to poslední zápas série, tak se asi chtěli předvést. No nakonec ulovili i ten jeden povinný gól, aby nebyla ostuda. Skončilo to tedy 6:1.Už se těším na NHL, to je prý trošku jiná atmosféra.
Sestava Kanady - sestava Ruska docela zajímavé na tom je že kanaďani vážili dohromady asi dvakrát tolik co rusové, to se jim to pak hraje...

Profesionální sestřih :-)))))

Jednoho dne jsem běžela kolem pláže, po chvilce jsem uslyšela nějaké funění. Po chvilce mě to funění doběhlo a vedle mě se objevil malý chlapík, dobře stavěný a celkem opálený. Takový "malý rambo". Po chvilce jsem si uvědomila, že je to jeden z klientů, kteří k nám chodí do kavárny na zelený čaj. Tento malý chlapík se jmenuje Maxim Bay a říká se o něm, že je jeden z nejlepších holičů v celém okolí.Během našeho běhu mi stačil prozradit, jak je strašně důležité vnímat stříhání vlasů, být ten nejlepší. Pořád mi opakoval, že je důležité nebýt jen holič,ale být profesionál. V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem se pokusila sama stříhat Páju a taky jak to dopadlo :o(. Vzala jsem si na Maxima číslo a domluvila se, že nechám Páju u něho ostříhat. Chtěla jsem Páju překvapit a tak jsem se s Maximem domluvila a tajně mu předem zaplatila.
V sobotu byl Pája trošku hodně nervózní, neboť vůbec nevěděl, co má očekávat. Pro ukázku jsem ho vyfotila PŘED a PO. Zde můžete vidět výsledek a sami posoudit jak to Pájovi teď sluší :o))))).

Lodička den první

Tak tenhle víkend byl v Kanadě poslední prodloužený víkend (v pondělí je Labour day, tzn. volno). Představte si to asi tak... Celý týden makáte... hmm vstáváte třeba ve 3 ráno, protože jouda honkongskej si vzal dovolenou, jste celkem sedřený... Pak musíte lhát svému druhému zaměstnavateli, protože by vám jinak volno nedal. No ale nakonec teda jako volno máte... Na celý tři dny, budete vděčni za cokoliv co bude jen trochu relax. Páji kolega z práce nás pozval, že teda jako pojedeme kempovat. Ok, čekali jsme bandu menožnejch američanů, opilost v množství větším než malém... hmmm, nekonalo se (teda ta banda nemožnejch lidí, btw. amíky tu taky nemaj rádi).

V sobotu jdu rovnou z práce po osmi hodinách nočky rovnou na SkyTrain a jedeme na konečnou, kde nás má Ron čekat. Ron dorazí ještě s jedním kámošem, kterého nazývá Lejno (to co to znamená v češtině mu oznámíme asi v polovině pobytu a až do konce je to jeho nejoblíbenější slovo, samozřejmě s tím seznámí všechny kolem, vč. matky a neznámých lidí v restauraci). Tak teda vyrážíme směr - jezero.

Dorážíme do kempu v Harrison Hot Springs, je plný, to znamená, že každý má asi 10m2 pro sebe, a stan, a auto, a karavan, a druhý stan a stůl a další blbosti, ale co je to příroda;)
Vyrážíme na lodičku, vlastně nevíme kam jedeme. Dorážíme do přístavu, z lodičky se vyklube celkem zánovní motorový člun s hodně slušným audio systémem. Vyrážíme na vodu :-) mazec.Jo zapomněl jsem se zmínit, máme s sebou asi 30 piv... a v průběhu víkendu ještě dalších 50 koupíme, nemluvě o flašce Bechera a Smirnoffa. Veselý víkend může začít. Ještě nabrat benzín a vyčůrat.

Projeli jsme se fakt celkem slušně. No a taky trochu zasportovali. Teda já wakeboarding spíš jen vyzkoušel , voda ledově studená, jak říkaj lidovci, třikrát a dost...
no a pak nám došla baterka ve foťáku... (naštěstí Ron měl svůj ;) takže další pokračování až budeme mít fotky od něj. Kliknutím na fotky se dostanete do fotoalba.