Good news everyone

Dobrá zpráva pro všechny kteří se nás chystají na poslední chvíli navštívit. Kanada od dnešní půlnoci ruší vízovou povinnost pro občany ČR a Lotyšska ;-). Slíbili, že už se do budoucna nebudou ptát na počet zlatých zubů vaší prababičky nebo na obsah alkoholu ve vaší krvi v hektolitrech. Takže jedinečná příležitost vzít svého lotyšského kamaráda a vyrazit prozkoumávat zemi kosatek a ledních medvědů. Více informací tady u místních - The Province nebo na ruďasu .

A nemohu si odpustit přidat jeden z kategorie "a tenhle znáte", upozorňuji že je pouze pro silně otrlé... zde (video).

Albertovi famous chlebíčky

Nyní se nacházíme uprostřed pořádné žranice. A proto bych Vám o ní ráda něco pověděla. Dnes nám náš Albert nachystal obrovskou hostinu. Plné talíře chlebíčků. Můžu Vám říct, že takhle jsem si už dlouho nepochutnala. Za tuto chvilku, co jsme teď psala, tak Pája dokončil svůj talíř a už se dívá na můj. Tak já končím, ať si ještě pochutnám :o)))).







Prostě mňamka!!!!!!




Pro negramotné jsme připravili audiovizuální verzi tohoto postu:

Parade of the Lost Souls

Halloween, to si tak matně pamatuji ze školy, jak jsme se museli na závěrečnou maturitu našprtat všechny ty americké svátky nazpaměť. Učili jsme se, že 31. října malé děti v kostýmech vyráží do ulic a se slovy "trick and treat" očekávají, že dostanou dobroučké sladkosti. Včera jsem se přesvědčila, že nás naše škola ochudila i o jiný silný zážitek nazývaný v Kanadě "Parade of the Lost Souls". Rozdíl je v tom, že místo malých dětí řádí po ulici v šílených kostýmech jejich rodiče a místo vůně sladkých dobrůtek se line vůně zelené rostlinky:o).

Podzimní pohledy z okna...

Náš domov je to kulaté uprosřed (tohle je pohled z vedlejšího baráku) - 27. patro, zkuste si to odpočítat.

Pohled z našeho okna.

Prostě awesome!!!

Doslovný překlad awesome znamená : strašně dobrý a musím říct, že zde za tou velkou louží jsou místní lidi na tohle slovíčko dost vysazení. Prostě je to awesome!!!! No ale nechtěla bych to dál rozebírat. Napadlo mě to proto, že dnes jsme vstávali opravdu s nádherným počasím. Jen se koukněte a sami posuďte :o).Můžu Vám konstantovat, že hřející sluníčko na Našich tvářích bylo víc než příjemné. Konečně zas po delší době teploučko. Využili jsme ho maximálně. Dostali jsme se ke sluníčku trošku blíž. Vydali jsem se na ledovec Columbia Icefield
Zní to celkem nebezpečně,ale nebojte se, nebrali jsme s sebou žádné mačky, ani cepíny, stačil nám lístek, který nám garantoval, že Nás pořádným truckem
tzv. icebreakerem dovezou až na tento vrchol.
Nahoře jsem si chtěla dát pěkně vychlazené pivko, ale jakmile jsme tam dorazili, změnila jsem své priority, těšila jsem se na čajíček:o).

Tak jsme vegetili.....hostel Athabasca Falls

Samozřejmě Vám musíme i ukázat, jak to vypadalo po večerech. Hned po příjezdu na hostel, klasika vytáhli veškeré jídlo a vařilo se. A tak o vypadalo......Popíjelo se vínečko, někdo zase pivečko.Celou dobu jsme se drželi trampských zásad, počínaje jídlem. Pěkně fazole s maple sirupem z konzervy, osmažené párky a podívejte se, jak jim chutnalo.....

Přesun z Lake Louise do Jasperu

Krásné další ráno na Nás čekala opravdová kláda. Když jsme se vydali na další výšlap, připadali jsme si jako v ledovém království. Mlhou a mírným sněžením jsme se nakonec dostali až tzv. Tea Housu, kde jsme si dali domácí chleba s máslem, čajíček a polívku.

Cesta do Lake Louise

Dětska azuro! Vstáváme a vyrážíme do hor.Měli jsme namířeno na malou túru a pak se ubytovat ve městečku Lake Louise. Po rychlé snídani jsme se sbalili a tady to začalo. Nevím proč zrovna tento den, ale přihodilo se nám pár věcí. Počínaje Naší nádrží na benzín, teda uzávěrem. Už ze začátku jsme se potýkali s problémem ho vytáhnout a v klidu napumpovat. Toho krásného azurového dne už nám nešel vůbec otevřít, bylo to zaklíněné a jelikož náš stav benzínu neodpovídal žádné delší trase, museli jsme vyhledat opraváře. Zastavili jsme na místní pumpě, kde nám s tím starší pán pomohl. Uzávěr však vytahoval kleštěmi (jinak to ani nešlo) a trošku se poničil. Proto jsem nafotila pár snímků, ať máme důkazy pro rental společnost, že jsme nic neponičili:o)). Z Banffu jsme se tedy vykutáleli kolem oběda. Přijeli jsme na jedno odpočívadlo, odkud se vycházelo na pěkný výšlap. Ujeli jsme pár desítek kilometrů a úplně krajina změnila svoji tvář. Žádné zbarvené listnaté stromy, ale zasněžené jehličnany. V tom se ozvalo: "Neviděli jste náhodou moji bundu?"."Nemůžu ji najít". Pája si zapomněl bundu u snídaně, takže jsme se vraceli zpátky do Banffu:o). Načež jsme si řekli, že už to nemá cenu jít na nějaký výšlap a namířili jsme to rovnou zpátky do Lake Louise. Městečko Lake Louise je proslavené dvěma jezery. První se jmenuje Moraine Lake a druhé Lake Louise. My jsme se šli podívat na obě. Když jsme přijeli k Moraine Lake, vzali jsme si pár věcí a šli prozkoumat jeho okolí.
Bylo tam vážně nádherně. Ovšem po návratu na parkoviště mě už tak nádherně nebylo. Bez komentáře vkládám fotku, kde vidíte, jak jsme nechali auto při našem odchodu a bez komentáře bych chtěla podotknout, že se všemi doklady a penězi.

Druheho Banffoveho dne jsme se vydali opet na dalsi turu,ale tentokrat odpocinkouvou:o). Druha rada od mistniho domorodce byla: "Bezte na zviratkovou cestu". Jelikoz je doba rije, je velka pravdepodobnost, ze opravdu neco spatrime. Pocasi nam tento den opravdu nepralo. Porad mrholilo. Vsichni, teda hlavne Slavek, jsme se tesili, ze uvidime nejake zviratka. Dokonce jsem i prestala zvonit svym zvoneckem proti medvedum. Bohuzel nas zviratkova cesta zklamala. Zadny medvidek, ani zadny jelen se srnkami, jen kobylince na ceste. Ovsem Nase nalada neklesla, nebot jsme meli opet vecer namireno do termalnich pramenu. Juchuuu!!!!

Banff

Konečně se mi chce vstávat v tolik v kolik chci já a ne moje práce. Cítím se jako bych byla na dovolené:o). Pozdní dopolední sluneční paprsky Nás vyhánějí z peřinky místního horského hostelu. Všichni tři jsme se těšili na pořádnou túrku. Ze začátku to vypadalo zase na autotúru, ale nakonec jsme si naše nožičky provětrali. Od místního domorodce jsme dostali radu na pěkné výšlapy do hor a já půl hodinovou přednášku na téma: co dělat, když se střetnete s medvědem. Teda rady se trošku lišily od těch, co jsem dostala doma: "Když Pájo uvidíš medvěda černého, je to v suchu, pokud však uvidíš Grizlyho, to už ti nezbývá nic jiného než se po...". Pája mi pro jistotu koupil zvoneček proti medvědům, který je má upozornit na to, že jsme někde poblíž a tím ho nikde nepřekvapili. Tak teď Vám dám hádanku.Pája zvonila zvonkem proti medvědům:
a)vůbec b)první hodinu

c)první dvě hodiny a pak ji to nebavilo d)pořád

Výlet se nám velice podařil. Nevyšli jsme až nahoru, neboť se začalo stmívat, ale odměnu jsme dostali. Nádherný výhled na Rockie Mountains zahalené podzimními barvičkami.A rovněž s výhledem na ledové skály a ledové jezero.

Každopádně to nejlepší Nás teprve čekalo. Při příjezdu zpátky do města se na Nás usmívala cedule s nápisem Hot Springs (horké prameny). Panečku, to nám teda určitě po tak "náročném" dni padlo vhod. Doslova jsme se v té 40-ti stupňové vodičce rochnili.

Já bych se ještě ráda vrátila k těm ochutnávkám vína. Jelikož jsem pořád vystrašený řidič s platným řidičákem, používaným maximálně na podtrhování mých poznámek, tak jsem mohla ochutnávat, dokud jsem jen stačila:o). Projížděli jsme tzv. Wine Road (Vinnou cestou). Zastavili jsme u jedné z nejvíce doporučených lokalit, kde se místní vínko jmenuje Red Rooster.
Vyzkoušeli jsme pár dobrých kousků, ale se Slávkem jsme se shodli na dvou : bílý Riesling, rok 2005 a červený Pinot Noir, rok 2006 (na tenhle se tati těš, pokud ho nevypijem:o)).

V říjnu podzim přichází,

déšť nám kazí počasí.

Vítr pod čepice fouká,

kouř už z komínů se souká,

listí padá, barví zem,

zima je už za kopcem.

Ani se mi nechce ven,

už aby byl jarní den:o).

Tak si tak pamatuji, že jsem se ještě před odjezdem do Kanady rozhodovala, zda pojedeme na dovolenou na Jamajku nebo na Kubu. Takový karibik nevypadá vůbec špatně, což? Nyní se tam teploty pohybují kolem 25 stupňů.
Nakonec jsme si řekli, že nejsme žádné "béčka" a povalíme si to pěkně do místních hor "Rockie Mountains "na pořádný výšlap.
Z práce jsem od kolegů dostala všechno vybavení od spacáků, karimatek, nádobíčka až po stan. Den před odjezdem jsme jeli vyzvendout naše autíčko. Dostali jsme Pontiaca, ale už teď si nevzpomínám na typ, hm... . Hlavně, že to mělo CD přehrávač :o)). Nastala sobota"den odjezdu" a proto nastaly těžké přípravy. Balení, vypalování pořádných pecek na cedla, chystání svačinky a vyzvednutí Páji po noční šichtě od 3am - 11:30am:o((. Během 2 hodinek jsme se vykodrcali z Vancouveru a plnou parou si to v lijáku míříme do prvního stanoviště. "Pajo, tak to rozjedeme, pusť tam pořádné skáčko!". "Ono to, Pájo, nefunguje". Problém byl v tom, že jsem vše vypálila na RW cedla. Tak mi zbylo jedno jediné originální cédo, které jsme pak poslouchali dokola deset dní, jelikož v horách rádiové spojení naším přítelem nebylo. Teda až na jednu stanici 93.10 "vyprávění poezie a opera".

Zde je náš plánek cesty, který vznikal a měnil se z hodiny na hodinu:o).

Náš první cíl byl horké přírodní prameny kdesi daleko v horách... No a skončili jsme asi 5 kiláků od US hranice, v autě a taky v nejsušším místě Kanady - V Ossoyoské poušti. Vypadalo to tam docela zajímavě. Vlastně jen suchá krajina, bodláky, vyprahlá zem a taky vinice, sady a spousta zeleniny. A protože byl právě Wine Festival (česky vinobraní), tak jsme se museli zastavit na ochutnávku místního moku. Teda jen dva z nás, protože řidič sice smí mít něco v krvi, ale je to jen 0,005%. No a pak už jsme se vydali za vidinou horkých pramenů do Banffu (nějak jsme se u toho vína zdrželi a tak jsme lesní koupání museli vynechat). Prohnali jsme se dvěma národními parky, kolem mnoha zasněžených hor a pod tlustým příkrovem mraků a pomalu nám docházelo, že z našeho plánu spát ve stanu asi nic nebude. A tak jsme dalších několik dnů strávili postupně v hostelech, motelech (stejně drahé), lesních boudách a u místních doma.