Jednu starost jsme snad vyresili. Uff... Nyni nas ceka hledani bydleni na necelych 6 mesicu. Dostali jsme tip na kavarnu, ktera ma internet zadarmo (BLENZ COFFEE). Zde jsme travili oba nad jednim kafickem cele dny. Za prve usetrime spoustu penez a budeme neustale pripojeni na internet a sledovat cerstve inzeraty na bydleni. Myslela jsem si, ze to bude celkem lehke, ale pekne jsem se presvedcila o opaku. Inzeraty typu "Hledam spolubydlici : asijsou slecnu, ktera bude mit maximalne 23 let", nas opravdu moc netesili. Suma sumarum pro pary se byt hleda hodne tezce. Museli jsme si tedy prodlouzit pobyt v hostelu nejmene o dalsi tyden a hledat dal :o(.
Dalsi dny uz se to zdalo byt mnohem lepsi. Konecne prvni prohlidka bytu!!!Maly cinan nebo vietnamec (uz si to nepamatuji) nas cekal pred obrovskym mrakodrapem v Yaletown (nove postavena cast Vancouveru). S usmevem a nadsenim kolem nas pomalu skakal a ukazoval veskere luxusni vybaveni baraku. Byli jsme s Pajou nadseni az do chvile, kdy nam rekl, jak to na byte funguje. Byt mel malou utulnou kuchynku a dva pokojicky. Jeden pokoj s velkou posteli je pry pro nas. Vedle mistnost mi pripominala nejaky kumbal. Ale maly cinan me uvedl z omylu, kdyz s nadsenim prohlasil, ze je to jeho pokojicek!!! Blizili jsme se k zaveru a to ze v kuchyni prespava majitel bytu a tohle vsechno jen za 600 dolaru za osobu. Proste awesome, nemyslite??? Tak jsme mu poprali hodne stesti v tomjeho kamrliku a odesli.
30.06.07
29.06.07
Příjezd aneb dny první
DEN PRVNÍ
Během 15 hodin jsme se letadlem přesunuli o 9000 km dál a o 9 hodin vpřed. Cesta leatadlem celkem v pohodě, dva přestupy (Paříž a Toronto), obvyklý zmatek na letišti Charlese de Gaulla, kdy vás nejprve postaví do řady, která vypadá tak na dvě hodiny, aby z ní postupně zase vytahovali lidi, protože jim už letí letadlo. Tak tedy dva přestupy (Paříž a Toronto) a 15 hodin cesty za námi a už přistáváme na letišti ve Vancouveru. Hledáme odvoz do centra a platíme si speciální letištní linku, abysme nakonec jeli normálním busem. Naštěstí řidič je v pohodě, povozí nás po centru a zastaví kousek od hostelu.
Schyluje se tedy už k večeru, když přicházíme k našemu hostelu, značně unaveni cestou a časovým posunem se už těšíme do postele. O to větší je naše překvapení, když nám recepční sděluje, že naše rezervace (a zaplacené dvě noci z domova) tady jaksi není. Následuje obvolání dalších hostelů, nakonec si platíme noc sami. Uf pěkný začátek, ještě před spaním jdeme do kafárny o ulici vedle a řešíme naši situaci, pár emailů domu a jeden výhružný do GTS. Pak jdeme spát, žel měli 2 jen místa v různých pokojích, takže ani nespíme spolu...
DEN DRUHÝ
Ráno máme domluvenou prezentaci ve SWAPu (partnerská organizace GTS, která zajišťuje podporu tady v Kanadě, no pak jsme tam byli asi ještě 2x a víc ne). Cestou nás zastihuje telefonát od samotného ředitele GTS... blabla bla pardón, máme hodně nových lidí, něják jsme na vás zapomněli, blabblabla, zaplatíme vám to až se vrátíte... blablba blaa blb! Fajn zjištění, když máte do začátku jen omezený počet peněz, no nic jdeme do Swapu.
Docela zajímavá přednáška jak to tady chodí, co s prací, jak s ubytováním, jak daně, na co si dát pozor a tak. Ale úplně nej bylo informace od jedné slečny, že nám zařídí zaplacení dvou nocí v hostelu a naúčtuje to GTS, tak aspoň něco...
pokračování až budeme mít chuť :-)
Během 15 hodin jsme se letadlem přesunuli o 9000 km dál a o 9 hodin vpřed. Cesta leatadlem celkem v pohodě, dva přestupy (Paříž a Toronto), obvyklý zmatek na letišti Charlese de Gaulla, kdy vás nejprve postaví do řady, která vypadá tak na dvě hodiny, aby z ní postupně zase vytahovali lidi, protože jim už letí letadlo. Tak tedy dva přestupy (Paříž a Toronto) a 15 hodin cesty za námi a už přistáváme na letišti ve Vancouveru. Hledáme odvoz do centra a platíme si speciální letištní linku, abysme nakonec jeli normálním busem. Naštěstí řidič je v pohodě, povozí nás po centru a zastaví kousek od hostelu.
Schyluje se tedy už k večeru, když přicházíme k našemu hostelu, značně unaveni cestou a časovým posunem se už těšíme do postele. O to větší je naše překvapení, když nám recepční sděluje, že naše rezervace (a zaplacené dvě noci z domova) tady jaksi není. Následuje obvolání dalších hostelů, nakonec si platíme noc sami. Uf pěkný začátek, ještě před spaním jdeme do kafárny o ulici vedle a řešíme naši situaci, pár emailů domu a jeden výhružný do GTS. Pak jdeme spát, žel měli 2 jen místa v různých pokojích, takže ani nespíme spolu...
DEN DRUHÝ
Ráno máme domluvenou prezentaci ve SWAPu (partnerská organizace GTS, která zajišťuje podporu tady v Kanadě, no pak jsme tam byli asi ještě 2x a víc ne). Cestou nás zastihuje telefonát od samotného ředitele GTS... blabla bla pardón, máme hodně nových lidí, něják jsme na vás zapomněli, blabblabla, zaplatíme vám to až se vrátíte... blablba blaa blb! Fajn zjištění, když máte do začátku jen omezený počet peněz, no nic jdeme do Swapu.
Docela zajímavá přednáška jak to tady chodí, co s prací, jak s ubytováním, jak daně, na co si dát pozor a tak. Ale úplně nej bylo informace od jedné slečny, že nám zařídí zaplacení dvou nocí v hostelu a naúčtuje to GTS, tak aspoň něco...
pokračování až budeme mít chuť :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
