Tak jsme se vrátili, vyslunění, opálení a nastydlí z klimatizace v letadle. Myslím, že můžu říct za oba, že to byl příjemný relax (sice asi budu do konce života nenávidět americké důchodce, ale což). Po 6 hodinách letu nás doma přivítala lednička plná zábavy na tento týden a taky večerní Xmas párty od Páji z práce, takže dneska jen jen a jen odpočinek. Ani se nám nechce do psaní (ale pár fotek už je ve fotoalbu). Jdu spát:-)
Tentokrát nás Misun pozvala na typické korejské jídlo. Podala nám jídelní lístek s velkým úsměvem na tváři. Hned co jsem ho viděla, bylo mi jasné proč. O tenhle zážitek Vás neochudím a tak si panstvo vyberte, co byste si ráčili dát k večeři :o))).
Pokud jste si tady nevybrali, nevadí....otáčím na druhou stranu.
Nebudu Vás tedy dlouho napínat, co jsme si objednali. Já jsem měla "Dolsot bi bim bob", Pavel si dal "Mushroom Bool Go Gee", Albert " Kim chi fried rice" and Misun "Soft tofu & seafood spicy soup". A celé jsme to krásně zapíjeli typickým korejským alkoholem"Suljungmae" a "Lemon Soju".Musím Vám konstantovat, že jsme si těžce pochutnali!!!!!!!
Náš čas se pomalu chýlí ke konci, tak se snažíme si zbytek volných dnů užít jak jen jde. A dnešek lze myslím prohlásit za velice příjemný den. Ráno jsme se probudili do krásného dne, svítilo sluníčko. Pája udělala k obedu čínu a pak jsme se vydali do Stanley parku (park na poloostrově na konci centra, starý asi 100 let se stromy staršími i třeba 800 let, tak můžete vidět na fotce nahoře). Stanley park je pojmenovaný po lordu Stanleym (byl the Govenor-General of Canada), stejný pán který založil Stanley Cup. Mimo jiné je v něm i velké akvárium s velkým a tlustým lachtanem a bílými Běluchami (něco jako velký delfín), pohled na ně je opravdu uchvacující :-).
Krmení lachtana. 
Poté jsme se vydali prozkoumávat
No a na konec dne to nejlepší - Budapešť. Jak se nakonec ukázalo je restaurace maďarsko-česko-slovenská. Proto jsme mohli Misun a Albertovi ukázat naši českou kuchyni (sice Berťas si dal maďarskou klobásku...). České pivko chutnalo o něco lepé než obvykle, Becherovka byla správně podchlazená a vepřo-knedlo-zelo bylo prostě geniální. Prostě den jak má být.
Stejně jako mají v USA svůj Veteran´s Day a v Rusku Den vítězství má i Kanada svůj den, kdy se vzpomíná na vojáky padlé ve válce. Tady se ale připomínají všichni kdo zemřeli v službě , takže i členové RCMP (Royal Canadian Mounted Police - Kandská královská jízdní policie, tj. ti chlápci z pohlednic v červených kabátech) a provinciálních i městských strážníků. Zajímavé je se zamyslet v kolika válkách vlastně umírali kanadští vojáci, pro nás je jasná věc první a druhá světová válka, tím to končí. Ale tady to tak úplně neplatí.
Tak dnes vás nechám trošku nahlédnout do naší kuchyně, tedy do toho co se tady dá spořádat. Vancouver je vyhlášená gurmánská mekka západního pobřeží. Na jedné ulici je jen málo restaurací které mají stejný druh jídla... tak třeba na Davie street - japonská, mexická, thajská, libanonská, filipínská, kambodžská, íránská, čínská, vietnamská, řecká a samozřejmě americká. Záleží tedy jen na chuti každého, co je mu libo. Nám nejvíc chutná sushi a je asi i nejzdravější. Protože většina jídel je tu tak trochu přizpůsobena americkým návykům... takže! hlavně smažit, polít olejem nebo aspoň tukem, přidat hodně cukru a zapít kolou a nejlépe to všechno ještě zmixovat. Ale najdou se i výjimky. Tak třeba dnes nás Berťas vzal do typické čínské restaurace mimo centrum (ceny lidové, chuť ucházející :-) ale hlavně zážitek). A protože jídlo se moc slovy popsat nedá... pokračuje tento post na naší fotogalerii, stačí kliknout sem.
Dobrá zpráva pro všechny kteří se nás chystají na poslední chvíli navštívit. Kanada od dnešní půlnoci ruší vízovou povinnost pro občany ČR a Lotyšska ;-). Slíbili, že už se do budoucna nebudou ptát na počet zlatých zubů vaší prababičky nebo na obsah alkoholu ve vaší krvi v hektolitrech. Takže jedinečná příležitost vzít svého lotyšského kamaráda a vyrazit prozkoumávat zemi kosatek a ledních medvědů. Více informací tady u místních - The Province nebo na ruďasu .
Nyní se nacházíme uprostřed pořádné žranice. A proto bych Vám o ní ráda něco pověděla. Dnes nám náš Albert nachystal obrovskou hostinu. Plné talíře chlebíčků. Můžu Vám říct, že takhle jsem si už dlouho nepochutnala. Za tuto chvilku, co jsme teď psala, tak Pája dokončil svůj talíř a už se dívá na můj. Tak já končím, ať si ještě pochutnám :o)))). 
Náš domov je to kulaté uprosřed (tohle je pohled z vedlejšího baráku) - 27. patro, zkuste si to odpočítat.
Pohled z našeho okna.
Můžu Vám konstantovat, že hřející sluníčko na Našich tvářích bylo víc než příjemné. Konečně zas po delší době teploučko. Využili jsme ho maximálně. Dostali jsme se ke sluníčku trošku blíž. Vydali jsem se na ledovec Columbia Icefield
Nahoře jsem si chtěla dát pěkně vychlazené pivko, ale jakmile jsme tam dorazili, změnila jsem své priority, těšila jsem se na čajíček:o).
Celou dobu jsme se drželi trampských zásad, počínaje jídlem. Pěkně fazole s maple sirupem z konzervy, osmažené párky a podívejte se, jak jim chutnalo.....
Krásné další ráno na Nás čekala opravdová kláda. Když jsme se vydali na další výšlap, připadali jsme si jako v ledovém království. Mlhou a mírným sněžením jsme se nakonec dostali až tzv. Tea Housu, kde jsme si dali domácí chleba s máslem, čajíček a polívku.
Dětska azuro! Vstáváme a vyrážíme do hor.Měli jsme namířeno na malou túru a pak se ubytovat ve městečku Lake Louise. Po rychlé snídani jsme se sbalili a tady to začalo. Nevím proč zrovna tento den, ale přihodilo se nám pár věcí. Počínaje Naší nádrží na benzín, teda uzávěrem. Už ze začátku jsme se potýkali s problémem ho vytáhnout a v klidu napumpovat. Toho krásného azurového dne už nám nešel vůbec otevřít, bylo to zaklíněné a jelikož náš stav benzínu neodpovídal žádné delší trase, museli jsme vyhledat opraváře. Zastavili jsme na místní pumpě, kde nám s tím starší pán pomohl. Uzávěr však vytahoval kleštěmi (jinak to ani nešlo) a trošku se poničil. Proto jsem nafotila pár snímků, ať máme důkazy pro rental společnost, že jsme nic neponičili:o)). Z Banffu jsme se tedy vykutáleli kolem oběda. Přijeli jsme na jedno odpočívadlo, odkud se vycházelo na pěkný výšlap. Ujeli jsme pár desítek kilometrů a úplně krajina změnila svoji tvář. Žádné zbarvené listnaté stromy, ale zasněžené jehličnany.
V tom se ozvalo: "Neviděli jste náhodou moji bundu?"."Nemůžu ji najít". Pája si zapomněl bundu u snídaně, takže jsme se vraceli zpátky do Banffu:o). Načež jsme si řekli, že už to nemá cenu jít na nějaký výšlap a namířili jsme to rovnou zpátky do Lake Louise. Městečko Lake Louise je proslavené dvěma jezery. První se jmenuje Moraine Lake a druhé Lake Louise. My jsme se šli podívat na obě. Když jsme přijeli k Moraine Lake, vzali jsme si pár věcí a šli prozkoumat jeho okolí.
Bez komentáře vkládám fotku, kde vidíte, jak jsme nechali auto při našem odchodu a bez komentáře bych chtěla podotknout, že se všemi doklady a penězi.
Jelikoz je doba rije, je velka pravdepodobnost, ze opravdu neco spatrime. Pocasi nam tento den opravdu nepralo. Porad mrholilo. Vsichni, teda hlavne Slavek, jsme se tesili, ze uvidime nejake zviratka. Dokonce jsem i prestala zvonit svym zvoneckem proti medvedum. Bohuzel nas zviratkova cesta zklamala. Zadny medvidek, ani zadny jelen se srnkami, jen kobylince na ceste. Ovsem Nase nalada neklesla, nebot jsme meli opet vecer namireno do termalnich pramenu. Juchuuu!!!!
Pája zvonila zvonkem proti medvědům: c)první dvě hodiny a pak ji to nebavilo d)pořád
Výlet se nám velice podařil. Nevyšli jsme až nahoru, neboť se začalo stmívat, ale odměnu jsme dostali. Nádherný výhled na Rockie Mountains zahalené podzimními barvičkami.
A rovněž s výhledem na ledové skály a ledové jezero.
Každopádně to nejlepší Nás teprve čekalo. Při příjezdu zpátky do města se na Nás usmívala cedule s nápisem Hot Springs (horké prameny). Panečku, to nám teda určitě po tak "náročném" dni padlo vhod. Doslova jsme se v té 40-ti stupňové vodičce rochnili.
